Jarní klasika

Tohle jsou cvičidla, co nám nedávno postavili v maličkém parčíčku poblíž našeho. Je to takový pokus o vyrovnání všech těch nespravedlností na nás, co už máme víc než je povolený věkový limit na těch všech dětských hřištích vybavených úžasnými průlezkami a hracími záležitostmi. No, záplata to není extra velká ani extra zábavná, ale jsme za ni i tak rádi :-)

Kolem těch cvičidel jsme právě šli do Botanické zahrady, abychom pobyli na sluníčku a pokoukali na jarní kytky. Ani oříšky pro veverky v mém fotobatůžku nechyběly!

Toto je zeď Mountjoy prison, kterou jsme právě objevili a co u ní nestojí? Nákupní vozík :-) Ne, že bych si myslela, že tahle vysoká věž je překonatelná, ale ta představa zločince, jak děsně napínavě překoná tu zeď a pak jako by se nechumelilo jde do Tesca na nákup, mi přijde velmi zajímavá.

Mě se k tomu moc ty pastelové barvičky nebíčka a travičky nehodí, tak proto ta černobílá verze. Tohle pro srovnání. Co se vám líbí víc? Líbí-li něco vůbec.

Kdyby to někomu nešlo přečíst, tak tam píšou “BALL GAMES PROHIBITED By Order”. A přikázal to kdo?

A jsme v bot.zah. a už se kocháme kytičkami. Tak nějak jsem si představovala, jak si vyfotím krásné stromy ve květu, ale fučel takový vítr, že se dalo fotit jen to, co si člověk přidržel.

Další přidržená.

Bylo to takové kdo z koho - tady to vyhrál spíš vítr, ale mě ta rozpohybovanost na té fotce zas nějak moc nevadí. Však je to jenom kytička :-)

To tahle se ani nehnula, protože je to přízemní “strom” a květy prakticky nemají stopky.

Tenhle trpajzlík hlídá skleníček, ve kterém pěkně v teple za sklem klíčí brambory pro zelinářskou část Bot.zah. Na co asi používá tu tužtičku?

Před deštěm jsme se zašli schovat do hospody v sousedství a zrovna jsme si tam dali polívku obědovou :-) Pak jsme se rozdělili, Míša zůstal s novinami v hospodě a já si šla zase zpátky fotit a za hodinu jsme měli sraz.

Spousta pěkných kytiček všude! U některých jsem jejich název aspoň tušila.

Ovšem u jiných jsem netušila ani jestli je to normální, když na na pohled jehličnatém keři kvetou takovéhle kytičky svojím rozmístěním podobné zimolezu.

Já vím, je to úplně rozostřené, ale když ona tak legračně na tom stromě visela, tak jsem ji chtěla vyfotit a měla jsem špatně nastaveno, tak se to moc nepovedlo. To musí být kvalitní drápky!

No to jsem ještě neviděla! Ta veverka přišla k mé směsi oříškové (lískáče, para ořechy, mandle, kešu), čuchla a normálně šla zase pryč! Veverky jsou přežrané! Za á jich bylo nějak málo (možná jsou v peleších s mladými) a za bé ty, co byly k dispozici, byly buď přežrané nebo obsazené jinými lidmi s oříšky. To je vrchol!

Tahle se nebyla obsazená a seděla na moc krásném místě, ale než jsem se jí stihla pořádně věnovat, rozmyslela si sezení a zmizla. A protože jsem neměla nasazený teleobjektiv, zvládla jsem ji jen tak zdálky, ale aspoň jsou tam ty pěkné šlahouny vistérie.

Pozorovala jsem tuhle veverku - vzala si několik oříšků a pak se je snažila někam schovat. Ale všude už asi něco zahrabáno měla, protože chodila a tak rozpačitě hledala místo, kam by to zastrčila.

Zahrabala to pod rododendronem u jezírka, kdyby to někoho zajímalo.

Tahle byla obsazená, ale moc hezky spolupracovala - taky byli všichni vyzbrojení oříšky. Ovšem nevybrala si nic moc světlo, tak jsem ji přenechala těm druhým a raději jsem si cvakla ty, co ji fotili.

Nejsou to urzoni, jsou to útvary z hustě rostoucích větviček, takové bambule, co nevím, čím vznikají a zajímalo by mě to.

Takže máme tu korunu jehličnatou, s listy, s květy, i úplně holou - stačí si vybrat!

Neboli prošívaných dek. Byla to asi nejhojněji navštívená výstava, co jsem ve výstavní síňce Botanické zahrady kdy zažila a některé kousky byly opravdu velice vkusné - třeba ty s líbajícím se chlapečkem a holčičkou nebo jeden kraječkový znázorňující dobývání Severního pólu a podobně. Ale zase některé bych si třeba dovedla představit přehozené přes postel.

Na závěr alba hra se stromy a stíny :-)