Podzimní Knocksink

Ráno jsme vyjeli autobusem do Enniskerry, dali si snídani v našich oblíbených Poppies a pokračovali do blízké rezervace Knocksink. Předpověď počasí byla střídavé oblačno - slunce na střídačku s deštěm, ale podle fotek to bude vypadat spíš jako skoro samé sluníčko. V dešti samozřejmě šel foťáček do brašničky, tak to bude možná tím ;-)

Tohle je Oskar nebo jeho psí partner, který vypadá úplně stejně. Já slyšela jejich páníčka mluvit jen k Oskarovi, takže jméno druhého neznám, ale doufejme, že TOHLE je Oskar :-)

V Knocksinku jsme to dělali tak, že jsme poslali Bolka napřed si někde sednout a číst si a já se pomalu loudala za ním a nerušeně si fotila. Obě strany byly spokojené :-)

Tohle je to, co musí ty kořeny z předchozí fotky udržet nahoře :-)

Tenhle kolík se mi moc líbil. Jen v tu dobu začalo trochu krápat, tak nebylo nejlepší světlo. Proto jsem si pak po téhle fotce změnila nastavení foťáku (vyvážení bílé), takže ty další jsou takové barevně teplejší, možná až moc :-)

Jak je znám, tak se určitě prostřílí z obklíčení ven - teda nejmíň tři z nich! Jinak je to v té čepici na vrcholku toho předchozího kolíku.

Možná jsem z nich mohla před focením odstranit ty různé drobky, že?

Nic jedlejšího nebylo :-)

Kdyby někdo k některé fotce vymyslel lepší název, sem s ním! :-) Mě osobně nápady nějak dochází :-)

Dohnala jsem konečně Bolka i se Šmunkem, tak teď bude pár fotek právě Šmunka (samozřejmě až po čaji z termosky!) :-)

Pěkně pohodlňoučký posed - pro oblíbeného medvídka jen to nejlepší!

Tohle jsem vám vlastně neměla ukazovat - veřejně si dělat legraci ze Šmunka není správné, že? :-) Tak ať to na mě nikdo neprozrazuje!

aneb Přikázaný směr chůze

Občas si vám někdo jen tak vleze do záběru a nic s tím nenaděláte :-)

A světelný míček byl právě odpinknut na opačnou stranu palouku. Chytí ho tam někdo?

A už si není s čím hrát.

Ve skutečnosti to není opičí ocas omotaný kolem kmene stromu, ale šlahoun břečťanu se spoooooooustou malinkých kořínků, kterými se přicucuje ke stromu. Nechtěla bych být v kůži (= kůře) toho stromu!

Teď už zase víceméně pršelo a tato cesta vedla ven z rezervace nejen nás, ale i pěkný malý (a nový) potůček.

Kvůli dešti jsme se rozhodli přeorganizovat výletové stravování a místo obědvání chlebů z domova venku jsme šli v Enniskerry na oběd do hospody a chlebíky pak snědli k večeři.

V hospodách samozřejmě nechybí bohatá halloweenová výzdoba.

Protože ovšem nepršelo dlouho, nechala jsem na zbytek výletu Boldu se čtením v hospodě a šla si ještě na procházku do Powerscourtu - to je takový velký pozemek s trávníky, stromy, golfovými hřišti, starším venkovským sídlem a zahradami, hotelem a tak. Jsou odtamtud pěkné výhledy na Velkou Cukrovou Homoli, což bude teda na následujících fotkách vidět.

Tak si ho užijme, dokud tu je!

Tohle je to sídlo, za kterým jsou nějaké ornamentální zahrady, ve kterých jsme nikdy nebyli, protože máme raději méně pravidelné a poťukané zahrady a parky :-) V chaosu je krása! :-) (Stačí se rozhlédnout po našem bytě, že.)

A teď už zpátky do Enniskerry!

Vlevo za rohem jsme začínali v Poppies, vpravo dole ten žlutý dům, tam právě sedí Bolda - vyzvednu si ho a půjdeme na autobus, co staví u těch zastávek u pravého okraje. A tím to pro nás dneska skončilo :-) Bylo to krásné!