Jeden z jarních výletů

Začínáme Šmunkem, protože on tady stojí na tom, co jsme potkávali celou dobu výletu. Ne, není to sníh, jsou to ovšem zbytky bílé ledové pokrývky po předchozím krupobití. To se asi odehrálo v noci a všude po cestě jsme tohohle “sněhu” potkávali spousty.

Na výlet jsme se nevypravili sami, jiní se proháněli na lesích na kolech, motorkách a taky na koních.

Jinak výlet jsme začali ve Stepaside, šli přes Třískálek do Johnnie Fox’s a odtamtud přes rezervaci Knocksink do Enniskerry. Takže trasa velmi tradiční, i když samotný výlet nám přišel hodně odlišný od těch ostatních na této trase.

Lesem často krásně prosvítalo sluníčko. To se mi moc líbilo a těšila jsem se, že se nevyplní hrozby předpovídatelů počasí, co slibovali deště a zimu.

Ty bílé věci v zeleným na zemi, jsou taky kroupy.

Tady se nám začalo pěkně zatahovat a v téhle chvíli už i pršelo a padaly další kroupy. Ale do dálky bylo vidět, jak u pobřeží je naprosto jiné počasí, sluníčkové.

Nalevo od skalky Malá Cukrová Homole, napravo Velká Cukrová Homole :-)

To zrovna přestalo padat to nejhorší a protože bylo dloooooooouho od snídaně (vyjeli jsme dost pozdě), dali jsme si oběd.

Ty šmouhy, co jdou z toho špinavého mraku, to kousek od nás prší. Naštěstí zatím ne přímo na nás. Vzadu vpravo se rýsuje krásně osluněné pobřeží a moře. Raději schovám foťák, protože nás to dohání!

Tak v tomhle momentě ještě nad námi pršelo, ale za námi už byla modrá obloha s tímhle mrakem, co hrozil tomu našemu černému, aby nepršel. My zatím jdeme ve stínu a těšíme se na sluníčko :-)

Áááááááááááááá, to je krása. Můžeme sundat kapuce a pěkně vysychat. A jak se ta cesta ve slunci třpytí! Zbytek výletu bude URČITĚ sluníčko!

Zabočili jsme do temného lesa plného krup a kousek od cesty jsme uviděli sloup světla. Sluníčko tam svítilo tak intezivně, že se na zemi odpařovaly kroupy a déšť a nad zemí se vznášely obláčky páry. Krásně to vypadalo, fotka to bohužel nezachytila. A my jsme ten paprsek šli využít pro sebe!

Ne, to Bolda nekouří, to jen funí do slunečního paprsku :-) Kdybyste tam byli, viděli byste kolem jeho bot páru.

Taky jsem si zafuněla :-)

Kdybychom tu šli o pět minut později, už bychom si nezafuněli! Spustil se totiž další liják.

Naše oblíbené svačící místo jsme tentokrát prošli jen rychle - oběd snězený a pršelo, tak proč tam vysedávat? V té hlavní “komoře” tohohle kamenného útvaru se nashromáždila pěkná zásobička vody - nesloužilo tedy tohle místo kdysi spíš jako bazén než jako nějaké rituální případně pohřební zařízení?

Kousek od “bazénu” jsme narazili na početné stádo srn a srnců. Tak kolem třiceti jich mohlo být. Tolik jsem jich pohromadě snad ještě nikdy neviděla - teda kromě Phoenix Parku, ale to se nepočítá. A taky vlastně u Glendaloughu, ale tam byli mnohem dál. Tihle na nás koukali z přítmí z takových patnácti - dvaceti metrů maximálně. Tahle fotka je takhle mizerná proto, že za á byli v totální tmě v hustém lese (my byli z něj venku) a za bé hustě pršelo mezi objektivem a srnami a za cé jsem to jen co nejrychleji cvakla, aby na foťák nepršelo :-) Ale zase kdyby nepršelo, byli by hned vedle lesa golfisté a srny by byly mnohem dál v lese.

Měníme počasí i zvířata. Už zase přestává pršet a procházíme kolem pastvin.

Na následujících třech fotkách si všimněte té ovce vlevo nahoře - všechny ostatní se v průběhu toho focení nějak posunuly, změnily polohu, jen té jedné šlo víc o žvanec než o krásné foto.

Nevím, jestli je to vidět, ale to jedno jehně se zrovna otřepávalo z toho deště.

Tahle vypadala TAK široká, že jsem si myslela, že ještě nerodila, ale pak k ní přiběhlo dítko a krmilo se, tak to vypadá, že je prostě JEN tlusťoučká :-)

Stromy jsou krásně vytvarované větry, všechny do stejného tvaru.

Mí oblíbení oslíci byli opět na svojí pastvince s koňmi (to jsou ti koníci, co nosí oblečení Rambo).

Šedý nebo bílý? Oba jsou zmoklí, ale možná se mi víc líbí ten šedý?

Ještě je tam jeden kůň a za nimi vzadu je golfové hřiště a nad ním v tom lese jsme viděli ty srny.

Tak někde tam vpředu je rezervace Knocksink a část téhle rašelinou hnědé vody budeme později přelézat. Půjde to vůbec? Je hodně víc vody než obvykle!

Jinak jsme mezi touhle a předchozí fotkou navštívili na chvilku hostinec Johnnie Fox’s a během té doby, co jsme tam seděli, několikrát začalo a přestalo pršet. Když jsme zase vyšli, tak nepršelo.

V těchto místech jsme procházeli po bahnitém strmém úbočí rezervace a jen díky velmi opatrné chůzi jsme nesjeli dolů. Ale kytičky tu byly pěkné. A už zase prší!

Tady jsme měli přecházet na ostrov mezi vodami, jenže většina přecházecích kamenů byla pod vodou a velmi kluzká, tak jsme jen toužebně koukali na pohodlnou stezku na ostrově a vydali se místo toho po rozbahněné stráni nějakou ovčí stezkou a mám teda z toho docela dost škrábanců a pěkně zablácené všechno - i brašničku na foťák!

Ještě nekvetl, ale trochu jsme si aspoň natrhali! A byly ho všude spooooooooousty, připadala jsem si skoro jako v Litovelském Pomoraví :-)

Nechce se mi rozhodovat se, který se mi líbí víc (už mám fotek plné zuby), tak jsem sem dala oba dva autoportréty.

Tak a touto fotkou končíme, protože už jsme stejně skoro na konci rezervace a jen projdeme kousek po silnici a pak po pěšince kolem fotbalového hřiště a budeme v Enniskerry a tradá domů!