Procházka po Zoo

Pěkně v zamyšlení byly ty opičky. Jsou to makaci a nedávno jeden takový vyhrál v soutěži o nejlepší zvířecí portrét v rámci soutěže o fotografa roku 2008, co fotí divokou přírodu. Soutěžil člověk, co to fotil, ne opičák.

Tyhle opičky se mi v poslední době docela dost líbí, jsou takové legrační. I když jsem v téhle fázi měla nějak blbě nastavený foťák, tak to není úplně nej a o nějaké veselé situace s nimi jsem kvůli tomu i přišla - jsou rozmazané a ošklivě vyfocené, ale ty opice za to nemůžou!

Ten se mi líbí, ale procházel se v zadní části výběhu a nic moc s ním udělat přes sklo nešlo.

Tahle opička právě zjistila, že se v jejich ubikaci podává snídaně, tak slezla z tělocvičné konstrukce a rozběhla se zvláštním krokem za jídlem :-) Je to snad nějaký gibon nebo chápan, nevím přesně, co to konkrétně bylo.

Další opičky na mojí cestě byly hned vedle a to orangutani. Zrovna jim ošetřovatelé házeli na jejich ostrůvek ovoce. Tahle fotka není nejlíp zaostřená a exponovaná, ale ten výraz jsem sem nemohla nedat :-)

Třeba by měl banán někdo jiný v rodině :-)

Úctyhodný samec, že? Zezadu vypadá jako stará chlupatá deka plná pilin (tak nějak jako deka, co měly dřív Míši přes postel, ale rezavá).

A od opic se dostáváme oklikou k mým oblíbeným vlkům! (Vedlejší gorily jsem nefotila vůbec, byly za sluncem osvíceným sklem a nebyly skoro vidět ani okem, natožpak foťákem.)

Pletivo plotu udělalo na tom pozadí zvláštní efekty, že?

Škoda toho pozadí, ale co se dá dělat, když jsou zavření v ohradě.

K vlkům se ještě později vrátíme pořádněji, teď mi odešli na opačnou stranu výběhu, kam je vidět jen přes úplně zapocené sklo, takže tam vidět není nic.

Malý tuleň se hřál na sluníčku, ostatní kroužili kolem ve vodě (nevyfotitelně) - ranní tělocvik.

Panda červená na mě trochu vyplazovala jazyk, tak jsem šla raděj ke slonům, protože ti se budou chovat určitě důstojněji.

No, důstojněji, tohle extra důstojné není. Ale u slůněte se to dá omluvit, že?

Sloni teď mají v dublinské zoo nový velký prostor, který je schován uprostřed “lesa”, takže vejdete po cestičce do husté vegetace, vlní se to tam kolem potůčku a hliněných valů a najednou se otevře výhled do sloního výběhu. Sloni ovšem nikde, tak jdete dál další vegetací a po chvilce dojdete k dalšímu výhledu - a on je tam slon a cpe se z kupky sena. No, jeden dospělý slon není zas tak nic extra, tak jdete ještě kousek dál a tam je konečně celá rodina a sype se pilinami. Celkem je tam pět slonů, z nichž dva jsou děti.

Oni mi ti sloni pořád přecházeli mezi dvěma výhledy, tak jsem chvilku byla u jednoho, pak jsem přeběhla ke druhému a zase zpátky. Naštěstí jsem tam byla jediný návštěvník, tak jsem si mohla dělat, co se mi zachtělo :-) To je ta výhoda sebezaměstnávání, že člověk může do zoo ve všední den :-)

Přešla jsem do africké části a bohužel se zhoršilo počasí - zatáhlo se, viditelnost nic moc a pár kapek si klidně spadlo. Hroši pěkně vyspávali.

Připadají mi jako dva oblázky :-)

I veverky tu potkáte - tahle seděla na plotku nosorožího výběhu a nic moc jiného k focení tu ani nebylo - část se žirafami, zebrami a podobnými kopytníky byla obehnaná neprůhledným plotem a byly odtamtud slyšet zvuky bagrů a jiných stavevbních strojů (zvířata už asi přezimují) a nosorožci byli zalezlí příliš vzadu a stejně nebylo to světlo. Na veverku to stačilo :-)

Šimpanzi zalezlí ve svém temné domečku, takže další příležitost k focení, co nevyšla, tak aspoň nějaké podzimní listí na břehu jezera :-)

Konečně někdo nezalezlý! Tyhle dvě opičky seděly na dřevěném mostě vedoucím na jejich ostrůvek a čekaly, až jim ošetřovatelka dochystá oběd.

Ty tečky jsou nějaké mouchy.

Tímto se loučíme s Afrikou a jdeme zpátky do první části zoo. Už je zase sluníčko, tak je tepleji a veseleji :-)

Čípak je to portrét?

Nějak se těm tučňákům moc nechtělo do vody - hlavně postávali kolem a někteří se i třepali (zimou?).

Zase jsem šla kolem mojí oblíbené červené pandy, tak jsem si udělala pár fotek.

Tohoto ptáka moc nechápu - po velké části zoo chodila zvláštní dvojice - za á samice od páva (jestli se nepletu) a za bé tahle její zmenšenina - na mládě je podle mě pozdě, ani to moc jako mládě nevypadalo. Co to teda bylo? Zakrslý páv? A proč se od sebe nehly na krok? Kamarádky?

Tak a teď pozor. Tohle je pro mě zlatý hřeb prohlídky. A bude tady těch vlků za sebou hodně!

Tenhle si ustlal na pro mě velmi vhodném místě, pěkně na sluníčku, pozadí mu taky vyšlo (žádný plot není vidět).

Tihle jsou pak v té další části, tj. tenhle přes sklo, takže kvalita nic moc, ale ten vlk je tu tak krásný :-)

Tenhle teda není přes sklo, našla jsem místo ve vegetaci, kudy šlo taky fotit. Takový jemný čumák, úplně jako Beníček :-)

Tímhle se s vlky loučíme a jdeme zase za jinými zvířátky :-)

Plameňáci mi obvykle extra zajímaví nepřipadají, ale tenhle se pěkně čvachtal.

Tahle vránečka obývá výběh spolu s červenou pandou - potkala jsem ji tam při dvou různých návštěvách, tak je tam asi nastálo.

Pěkný zadeček, že? Nevím, jestli to v tom menším je vidět, ale má čumáček položený na té větvi - pěkně stočená panda.

Tak tohle není zoo-zvířátko, to je bývalý předseda vlády, Bertie Ahern. Zrovna se oficiálně otvírala nová budova v zoo, tak k tomu povídal.

Poslechnout si ho přišly i pávice se svojí mini-kamarádkou.

Lidi mohli mít trochu slušnosti a stoupnout si až za ty ptáčky, když jsou malí a nevidí na Bertieho. Toho pána vpravo to možná už napadlo.

V tom by se dobře kydal sloní hnůj :-)

Pobyt v ZOO končíme návštěvou farmy s domácími zvířátky.

Když jsme byli v téhle zoo naposledy s Míšami, rozvalovala se v těchto místech obrovská svině Monika a její kamarádka. Teď má jedna z nich (nejspíš právě Monika) selátka a tohle je jedno z nich :-)