Dublinské městské autobusy

Následující informace jsou zkopírované ze stránek Dublin Busu ze sekce How To Use The Bus.

Takže, jak se správně používá autobus?

• Queue at the bus stop in the normal manner.
• When the bus you need approaches the stop, please put your hand out to notify the driver you want to get on that bus.
• Please don’t enter until people leaving by the front door have departed.
• If you require the kneeling or ramp facility please advise the driver when boarding where you wish to alight.
• Please press the bell when approaching your required stop in time so the driver can stop safely.
• Make your way to the exit but do not cross the white line until the bus has stopped.
• If you require the kneeling facility or the ramp you must exit by the front door of the bus.

Několik poznámek k výše uvedenému:

Řazení se na zastávce "normálním způsobem" znamená stoupnout si kamkoliv - v tomhle jsou sice Irové dost disciplinovaní a poslušně si v dopravních situacích stoupají do front, ale na zastávce je především důležité vidět, jestli autobus už přijíždí, případně jaké to je číslo.

Vidět na autobus a jeho číslo dostatečně dlouho předem je nutné proto, abyste mohli včas na autobus zamávat (nemusíte mávat jako na prvomájovém průvodu, stačí prostě strčit ruku do silnice, aby byla vidět), neučinil-li to už někdo jiný. Autobusy totiž na zastávkách nestaví automaticky - to je časté překvapení pro cizince, když stojí půl hodiny na zastávce, konečně se přivalí dlouho očekávaný poloprázdný autobus a jakoby nic kolem toho ubožáka profrčí a on si pak myslí, že třeba vypadá špinavě nebo tak něco. Prostě mávnout rukou autobusu před nosem, aby stihl zastavit. Někdy taky řidič nezastaví, protože už je plný a další lidi nebere.

Nastupuje se a skoro vždy i vystupuje předními dveřmi (některé autobusy otevírají na konečné zastávce prostřední dveře, ale je to docela zřídka).

Pro vystupování opět platí zásada, že řidič nezastaví automaticky, ale musí se mu dát vědět. K tomu slouží tlačítka rozmístěná po celém autobusu - je třeba včas to tlačítko zmáčknout, aby řidič stihl zastavit. Klidně ho zmáčkněte chvilku po tom, co se rozjede od předchozí zastávky, on si to řidič bude pamatovat a zastaví. Taky se včas začněte prodírat ke dveřím.

Další věc jsou jízdenky - když kupujete jízdenku u řidiče, hážete peníze do takové mašinky a řidič vám pak dá jízdenku. Moc se nedivte, když bude ta jízdenka pokaždé stát trošku jinak, i když jedete stejnou trasu - řidič je jen člověk a cenu říká z hlavy a podle nálady. Taky má rád, když platíte přesně. Přeplatek totiž nedostanete zpátky - když budete mít štěstí a řidič bude mít dobrou náladu, dostanete delší jízdenku s údajem, o kolik jste zaplatili víc a můžete si pak peníze vyzvednout v Dublin Bus, 59 Upper O`Connell Street, kde si taky můžete koupit různé druhy předplacených jízdenek (ty se pak strkají do mašinky vpravo od dveří). Doporučuju pozornosti jízdenku zvanou Travel 90, která platí 90 minut (pokud přesedáte, musíte ji orazit v mašince do 90 minut od prvního oražení a pak už je jedno, jak dlouho jedete) a bloček s 10 jízdenkami stojí 16 €, což dělá za jednu jízdu 1,60 €, takže se to hodí na delší cesty nebo na přesedání.

Poslední upozornění souvisí s jízdními řády. Nejsme tady někde v Německu nebo německým pünktlich systémem ovlivněné Střední Evropě, navíc nikam nespěcháme, nejsme organizovaní a proto nepotřebujeme vědět, kdy jaký autobus jede. Prostě doufáme, že nějaký pojede. Oficiální jízdní řády jsou totiž víceméně jen orientační - pokud nejedete z první zastávky, nemáte jak zjistit, kdy váš autobus pojede, protože všechny jízdní řády na zastávkách uvádí časy platné jen pro tu první zastávku a není jak zjistit, jak dlouho to trvá, než autobus prokličkuje městem až k té vaší zastávce. Na první zastávce jsou ale časy odjezdů docela spolehlivé. Dál na trase se autobusy libovolně zrychlují nebo zpomalují, takže pokaždé jedou jinak. Kdo chce používat autobusy bez stresu, musí přistoupit na jejich hru a nebrat žádnou informaci vážně. Prostě si čas na zastávkách užívejte jinak než nervózním koukáním na hodinky. Noste si třeba sebou pletení.

Vlaky

Nádraží v Irsku se od těch českých liší v docela hodně ohledech a proto je jistě pro úplného zelenáče užitečné získat pár informací předem.

Když jdete na nějaký konkrétní vlak, nestačí být na nádraží chvilku před jeho odjezdem, chcete-li se do něj vejít, resp. chcete-li sedět na nějakém pěkném místě. Pokud se zrovna nejedná o DART nebo nějaký příměstský vláček couráček, je potřeba přijít na nádraží dostatečně včas a stoupnout si na konec té správné fronty (většinou jsou ty fronty nějak označené).

Na kupování jízdenek jsou buď klasické pokladny s lidmi a také docela příjemné automaty na jízdenky, kde si můžete koupit jízdenky i v irštině. Když si kupujete zpáteční jízdenku, je v některých případech potřeba nahlásit, jestli má být jednodenní, pětidenní nebo měsíční. Při kupování jízdenky je potřeba nahlásit. Pokud nemáte jízdenku, na nástupiště se nedostanete.

Jízdenku je nejlépe zahazovat, až opustíte prostor nástupišť, protože často se jízdenky kontrolují a vybírají i po vystoupení z vlaku.

Je docela dobré si předem třeba z internetu zjistit trasu vlaku a jestli se cestou nepřesedá, protože hlášení ve vlacích není rozumnět a na cedulích na nádražích se přestupy ne vždy uvádějí a můžete být docela překvapeni, když na vás někdo uprostřed cesty začne nesrozumitelně mávat a něco po vás zjevně chce a vy nevíte, co to je (protože třeba mluví angličtinou z Corku).

Co je na irských vlacích fajn, jsou stolečky. Většina vlaků je zařízena tak, že všichni cestující sedí u poměrně velkých stolků a cestou si dělají pikniky bohatě zásobené zbožím z jídelního vozu - jídelní vozy nebo aspoň pojízdné vozíky bývají ve většině vlaků (kromě těch kratších couráčků) a Irové si umějí svoje cestování pěkně užít. Odpadky se nemusíte zabývat, ono je zcela v pořádku (dokonce se to spíš od cestujících čeká) nechat po sobě velkou hromadu na stolku, sedadle i zemi. Koneckonců se lidem musí dát práce a uklízením vlaků se dá zaměstnat poměrně dost lidí.